Den čtvrtý - (6.7.)
Člověk míní a počasí mění. Návštěvu Zermattu a Matterhornu jsme měli v plánu, až se ubytujeme ve vesnici Randa, která je poblíž. Nicméně předpověď byla jednoznačná - úterý bude poslední hezký den, kolem třetí hodiny se zatáhne a až do čtvrtečního večera bude oblačno a deštivo. Takže i když se naše aktuální ubytování nacházelo zhruba dvě a půl hodiny cesty od cílové destinace, nemohli jsme nic ponechat náhodě.
Budíček nás probudil v nekřesťanských 4:00. O půl páté už ale sedíme v autě a směřujeme do města Täsch, kde nasedneme na vlak a necháme se převézt do Zermattu - tam je totiž vjezd autům zakázán.
Cesta uběhne velmi rychle, provoz je totiž zcela minimální a v 7:20 už sedíme ve vlaku. Cítím mírnou nervozitu - podívat se pod jednu z nejkrásnějších hor světa byl vždycky můj sen. A teď už je to jenom kousek.
Na Matterhorn se lze podívat z několika míst, my volíme cestu zubačkou na Gornergrat. Kupujeme jízdenku jen směrem tam, dolů plánujeme sejít - stejně bychom kvůli předpovědi více lanovek nestihli.
Jakmile vyjedeme z lesa, zjeví se nám Matterhorn v celé své kráse. A máme opravdu štěstí - na nebi není skoro žádný mráček.
Cesta na Gornergrat trvá zhruba půl hodiny. Po vystoupení z vlaku se nám trochu motá hlava - zřejmě na nás má vliv vyšší nadmořská výška, na kterou nejsme zvyklí.
Od nástupiště stoupáme ještě kousek výše - dá se říct, že to budou jedniné nastoupané výškové metry ten den. Z vyhlídky je krásný kruhový výhled, např. na další čtyřtisícovky (Lyskamm, Dufourspitze, Pollux a další) a také na ledovec Gornergletscher.
Pohled na ustupující ledovec nám však náladu trochu kazí - člověk si tu naplno uvědomí, že i když je oproti těmto velikánům tak nicotný, stejně dokáže způsobit nenahraditelnou škodu.
Jakmile jsme dostatečně nabaženi výhledem, rozhodneme se pro dlouhý sestup dolů - čeká nás přes 1500 metrů klesání. Je nám jasné, že nás budou kolena večer za tuto volbu nenávidět. Výhodou však je, že Matterhorn budeme mít stále na očích, takže bude dostatek času, aby se nám pořádně vryl do paměti.
Cestou dolů míjíme jezírko Riffelsee, kde si dáme malou svačinu a obdivujeme odrazy sedmé nejvyšší hory Alp na vodní hladině. Níže pokračujeme přes horské louky, které se objevují i v samotném názvu - matte znamená v německém překladu horská louka a horn, roh - tedy charakteristický tvar hory.
Ve chvíli, kdy začínáme sestupovat pod lanovkou a dostáváme na pásmo lesa, vrchol Matterhornu a jeho úbočí pomalu zahalují mraky, které na několik dalších dnů už nezmizí. Měli jsme opravdu štěstí - asi věděl, jak moc ho chceme vidět a dovolil nám to :)
Zermattem už jen rychle proletíme, nasedáme na vlak a plni zážítků odjíždíme zase o kousek níže.
Tak snad někdy na shledanou.
